Hotel VP1 - působivá historie v nezaměnitelné lokalitě Dolních Vítkovicích
Dnešní Hotel VP1 býval před svou proměnou správní a sociální budovou tzv. závodu 5 Vítkovických železáren a zdravotním střediskem. Na části území, kde dnes hotel poskytuje moderní ubytovací služby, se také více než století nacházel jeden z nejstarších objektů Vítkovických železáren. V 19. století v lokalitě stával objekt z roku 1844 situovaný podél Místecké ulice, který sloužil jako kovárna. Jeho trakt podél dnešní prodloužené Ruské ulice tvořil původní vysokopecní provoz se slévárnou a kovárnou (1853), resp. kotlárnou a pilníkárnou (1873). V roce 1918 kovárna pozbyla původní funkce a větší část budovy byla vyhrazena oddělení materiálního hospodářství a expedice, zbytek nástrojárně a stavbě velkostrojů. Od meziválečného období přes druhou světovou válku až do konce čtyřicátých let sloužila chátrající budova jako prostor pro různé montáže a sklad.
V období od května 1952 do června 1953 byl objekt stržen a nahradily jej dvě samostatně stojící budovy. Byla v nich jednak ambulance závodního lékaře, jednak stolárna se skladovými prostorami a trafostanicí.
Zdravotní středisko - závodní ambulatorium 1951–1953
V srpnu 1951 zažádal tehdejší státní podnik Vítkovické železárny Klementa Gottwalda (VŽKG) o schválení stavby zdravotního střediska. Do té doby existovala v oblasti vysokopecního závodu pouze stará ambulance sestávající z jedné ordinační místnosti, čekárny a místnosti pro kartotekáře. Lékaři nemohli pacienty řádně vyšetřit z důvodu hluku z přilehlé ústředny a společně s kartotekářem Janem Skotnicou urgovali vznik nového střediska.
Na podzim 1952 začala tedy stavba nové moderní ambulance u vrátnice vysokých pecí. Hotova měla být do června 1953, ale pracovníkům a brigádníkům se podařilo středisko předat do provozu již 8. dubna. Zprávu o zprovoznění přinesly podnikové noviny 25. 8. 1953 v článku „Nová ambulance u vysokých pecí svědčí o veliké péči o pracujícího člověka“. Podle článku byla „nová, krásná a prostorná“ ambulance „nejmodernější“ ve VŽKG.
Dvoupodlažní budova byla přístupná z ulice Vítkovická dvěma předsunutými vstupy do prvního patra a z přízemí ze závodu jedním vstupem, který byl hlídán vrátným. Oddělený vchod sloužil první pomoci a ambulantním vozům.
Přízemí zahrnovalo komplex první pomoci s výdejem materiálu a kyslíkových masek. Byla v něm ovšem i garáž motorky vrátného.
Druhé patro tvořily ambulance s čekárnami situovanými do ulice. Ordinace umístěné blíže do závodu byly vesměs vybaveny průchozími boxy. Nacházely se zde dvě ordinace praktického lékaře, jedna chirurgická ordinace, jedna smíšená ordinace určená pro gynekologii, krční a oční (s temnou komorou), dále RTG boxy pro více osob, temná komora RTG, laboratoř, zubní ordinace, „fyzikální léčba“ a archiv s kanceláří.
Rekonstrukce a přístavba zdravotního střediska 1984–1988
V roce 1980 již bylo původní „ambulatorium“ zdravotního střediska považováno za zastaralé. Začaly tedy přípravy na rekonstrukci. Nakonec bylo rozhodnuto omezit se na generální opravu vlastní budovy a přístavbu - dvoupodlažní objekt pro osm ordinací s venkovním únikovým schodištěm. Byly navrženy dvě alternativy. Náklady byly odhadovány na 2 mil Kčs u novostavby a 3,5 mil Kčs u rekonstruované budovy.
Práce začaly v únoru 1986, budova přístavby byla dokončena v červnu 1988. Každé podlaží mělo čekárnu pro pacienty, tři ordinace, denní místnost a sociální zařízení pro personál. Zastavěná plocha každého podlaží činila 263 m2.
V úterý 20. září 1988 bylo zdravotní středisko po generální opravě slavnostně otevřeno za účasti ředitele závodní nemocnice MUDr. Bedřicha Grünwalda, generálního ředitele Rudolfa Pešky a ředitelů vybraných závodů. První den přišlo do každé ambulance sto pacientů. Rekonstruované středisko obsahovalo šest ambulancí a rehabilitaci.
Sociální a správní budova závodu 5 (provozu 520)
Správní a sociální budova měla železobetonovou konstrukci, vyzděná byla cihlami a byly v ní umístěny šatny, sprchy a ostatní sociální zařízení pro zhruba 700 dělníků, kancelářské prostory a kuchyň s jídelnou pro přibližně 50 osob. Celková kapacita šaten a umýváren činila 200 osob.
Podle plánu měla být budova postavena v dubnu a květnu 1961, práce nakonec trvaly od července 1962 do října 1963. Práce prodlužovaly připomínky hygieny, která sice v říjnu 1963 vyslovila potřebný souhlas s užíváním, nicméně tento souhlas se netýkal jídelny a výdejny jídla, takže jídelnu bylo možno užívat pouze jako schůzovací místnost.
V budově byly situovány dva kryty s filtroventilačním zařízením poskytujícím ochranu proti bojovým, chemickým a radioaktivním látkám a bojovým prostředkům, se sáním chráněným proti účinkům rázové vlny.
V roce 1994 proběhly drobné bourací práce v části prvního nadzemního podlaží. Současně byla provedena rekonstrukce elektroinstalace. Materiály k této rekonstrukci, ani k případným dalším úpravám (naznačujícím celkový rozsah prací), se ovšem dohledat nepodařilo.
